Irská příná flétna je podobně jako housle nejpoužívanějším nástrojem. Má šest dírek (stejně tak, jako whistle - viz níže) a měla by být dřevěná. Zcela záměrně píši "měla", neboť v poslední době jsou vyráběny i z méně kvalitní, ale cenově dostupnějčí umělé hmoty. Výhodou je, že odpadnou nemalé problémy péče kolem dřevěného nástroje. Klasická kovová příčná flétna se prakticky nepoužívá, i když už se našli průkopníci stylu i na tento nástroj.
Whistle a Low whistle jsou píšťaly (opět šest dírek) materiály bývají různé, nejčastěji však kovové nebo umělohmotné. Tento nástroj má velmi charakteristický zvuk, který je hojně využíván nejen v irské tradiční hudbě. Na tento nástroj se většinou začíná s melodiemi, neboť je řazen ke spíše snadnějším (i když nenechte se mýlit) a z kterého se dále může pokračovat například na irské loketní dudy - Uilleann Pipes. Irské flétny Whistle a Low-Whistle vyrábí u nás m.j. Marek Zienert. Jeho irské flétny najdete a můžete zakoupit na www.caillagh.com

Housle jsou v irské hudbě nejpoužívanější hudební nástroj. Hraje se na ně v klasickém ladění - GDAE, za využití ozdob, které jsou charakteristické pro irskou hudbu. Housle byly (a jsou stále) oblíbené i na různých společenských oslavách, kdy "střílely" jednu melodii za druhou a rozjařovaly tak společnost až k tanci. Styly, jakými se na tento nástroj v Irsku hraje, se od sebe liší podle kraje. To znamená například donegalský styl a pod.

Toto ladění je velmi oblíbené pro keltskou kytaru a tradiční irskou hudbu vůbec. Ladění DADGAD má svůj velmi charakteristicky hutný zvuk, kdy nádherně podbarvuje hranou melodii. Toto ladění kytary bylo vytvořeno k souhře s irskými loketními dudami, které jsou laděné právě v "D" a dá se hrát buď jako klasický doprovod, a nebo i jako sólový nástroj. Další využití pro toto ladění je i fakt, že tradiční irská hudba nemá basu a právě snížení "E" struny do "D", ji při jisté zručnosti hráče na tento nástroj, dovede bohatě zastoupit.

Asi nejoblíbenější a nejznámější nástroj v irské hudbě. Jedná se o svislý buben na který se nejčastěji hraje paličkou a ruka zevnitř vytlačuje melodii. Díky tomu lze na tento buben vykouzlit neuvěřitelné množství barevných doprovodů od nejvyšších tónů po hluboké. Asi nejdále tento nástroj posunul John Joe Kelly, kterého najdete ve skupině Flook. Kůže, kterou je buben potažen, by měla být z Kozla (Koza by nehrála...).